Darlene and Damon (2)

21. března 2011 v 15:02 | Kaczi
Title: Darlene and Damon
Kaczi note: Trošku jsem kvůli škole nestíhala, takže to sem dávám až teď. Snad se najde aspoň někdo, kdo si to rád přečte :)

Takže: Enjoy!

Dopila jsem a skleničku odnesla na bar. Dneska v noci budu rozhodně pokračovat, ale zatím nebylo ještě ani 9 a já měla hlad. A popravdě řečeno, krev z pytlíku nebyla moje oblíbená večeře.

"Damone," zavolala jsem.
"Co chceš?" ozvalo se mírně nabroušeně zezhora.
Vyběhla jsem po schodech nahoru a vešla k němu do pokoje. Seděl v křesle, oči přilepený na knihovnu. Asi jsem ho vyrušila při výběru četby na večer. No, on to přežije..
Flákla jsem sebou na postel a zadívala se na něj. Chtěla jsem mu říct, že mam chuť na něco čerstvýho, nejlíp o 36,5 stupních Celsia, ale předběhl mě.
"Chceš jít ven, co?"
Zazubila jsem se na něj. Najednou ležel vedle mě se zájmem se mi hrabal ve vlasech.
"Kam?" zeptal se.
"Vedle do města," broukla jsem. "Je to asi 40 kilometrů odsud, víc než 100 tisíc obyvatel. Pohodička."
"Řídim."
"Fajn, sejdem se dole," řekla jsem ještě a vystřelila k sobě.

O tři minuty později jsem sešla do přízemí. Damon už stál u dveří.
"To snad ani není možný!" ušklibnul se, když mě uviděl. A já hned věděla proč.
Vysvětlím vám to.

Je zvláštní, že ačkoli se Stefanem a Damonem máme společného jen otce, jsme si s Damonem tolik podobní.
Totiž.. mám modrý oči, stejně jako Damon. Černý, spíš rovný vlasy, stejně jako Damon. A dokonce i v obličeji jsem mu podobná víc, než je zdrávo. Jedinej rozdíl je v tom, že já měřím stěží něco málo přes 160 centimetrů.
Jednou jsem se Damona zeptala, co si o tom vlastně myslí.
"Darlene," pronesl tehdy nezvykle vážně, "Trochu mě děsí, že při každym pohledu na tebe si připadám, jako bych se díval do zrcadla. Ale buďme k sobě upřímní: máš štěstí, že jsi podobná mně a ne Stefanovi."
A nad čím že se to ušklíbal?
Občas se projeví i naše jiný společný rysy než jenom ty vzhledový. Například při výběru oblečení.
Oba jsme si totiž oblíkli tmavý džíny a koženou bundu.

"Ségra," řekl Damon a vytrhl mě tak ze zamyšlení, "Máš vkus." Usmáli jsme se na sebe a vyrazili k autu.
Za chvilku už jsme najížděli na dálnici.
"Tak co, máš dneska chuť taktizovat, nebo to vezmem rychle?" zeptal se Damon asi na půli cesty. Zamyslela jsem se.
"Už dlouho jsme spolu nelovili, docela mi to chybí," přiznala jsem po chvilce.
"Moje řeč," kývnul Damon spokojeně. "Kde začněm?"
"V baru. Máš 3 minuty a bez ovlivňování!"
"Výhra?"
"Masáž, bratříčku."
"Beru!"
Auto jsme nechali kousek za městem, pro jistotu.
Jako první jsme si vybrali bar "Taylor's".
"Hodně štěstí," popřála jsem mu ještě, pak jsem se schovala do vedlejší uličky a začala odpočítávat.
Půl minuty..
Jestli mi přivede nějakou nalitou blbku bez mozku, půjde znova! A nebo líp, prohrál a mě čeká masáž!
Minuta..
Už nejspíš nabaluje. I bez toho, aby je musel ovlivňovat, po něm holky jdou. Aby ne! Je zatraceně sexy a to o něm říkám jako jeho ségra!
Minuta a třičtvrtě..
Teď jí pravděpodobně ukecává, aby s nim šla ven. Nebo se líbaj, což je vlastně taky součást ukecávací techniky. Achjo, začínám se nudit.
"No hurá!" špitla jsem tiše a protočila oči když se objevili po 2 minutách 51 vteřinách. Podle toho, jak Damonovi cukly koutky jsem poznala, že mě slyšel.
Damon se nechal opřít o zeď a líbat. To byl signál: ta je pro tebe!
Tiše jako kočka jsem se připlížila až za ní a zabořila jí zuby přímo do krční tepny. Neměla ani čas vykřiknout, Damon jí zakryl ústa.
"Bravo, bratříčku," otřela jsem si rty do ubrousku o několik desítek vteřin později. "2 minuty a 51 vteřin."
"Takže limit jsem splnil," mrknul na mě samolibě a otočil se k odchodu. Tady jsme pro dnešek skončili.
"Jo, splnil. Takže na řadě jsem já. A musim někoho dostat maximálně do 2 minut a 50-ti vteřin, mám pravdu?"
"Výjimečně máš, sestřičko."
"Já si myslim."
"Tak se drž. Nemam ti skočit domu připravit masérský náčiníčko, než se vyhrabeš ven?" zamrkal na mě naoko mile.
"Nemam ti vrazit pár facek?" odpověděla jsem stejným tónem. Jen nadzvedl jedno obočí a v tu ránu zmizel ve tmě.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Everlinet Everlinet | Web | 21. března 2011 v 15:27 | Reagovat

Ano,spřátelím a hned si tě přidám ;-)

2 Michelle Michelle | Web | 22. března 2011 v 6:59 | Reagovat

Skvělý :) Těším se na další dílek :) U mě taky pár nových povídek :) Komentuj ;)

3 Angie Angie | Web | 19. června 2011 v 14:58 | Reagovat

Tak táto poviedka je nápad za milión :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
Thank you for coming...