Darlene and Damon (5)

2. dubna 2011 v 21:05 | Kaczi
Title: Darlene and Damon
Kaczi note: Mám pro vás další kapitolku a musím říct, že psaní právě týhle kapitolky jsem si užila. Není to nic moc, já vím, ale bavilo mě to. Tak snad se bude líbit :) A byla bych ráda za váš názor ;)
Enjoy!



První, co jsem po probuzení zaregistrovala, byla tma. Že by byla ještě noc? pomyslela jsem si, ale pak jsem uviděla závěsy přes okna a zvenku uslyšela hřmění a dešťový kapky dopadající na zem. Takže ne noc, ale bouřka.
To druhý, čeho jsem si všimla, bylo to, že se rozhodně nenacházím u sebe v pokoji. A nakonec jsem si uvědomila něčí ruce kolem pasu a pravidelný oddechování kdesi vedle pravýho ucha.
Málem jsem už chtěla začít panikařit, když mi došla další věc: tohle je Damonův pokoj. Nejradši bych si v tu chvíli nafackovala.
Ale nesmíte se mi divit! Ve stavu, ve kterym se pokoj nacházel, by ho totiž nepoznal ani sám Damon.
Křeslo převrácený, po zemi flašky, všechno oblečení ze skříně vyházený a rozmístěný na těch nejrůznějších místech, skříň až na pár výjimek totálně vybrakovaná…
Jestli jsme takhle zaneřádili Damonův pokoj, radši nechci vidět zbytek baráku (a taky Damonův výraz až tu spoušť uvidí..)
I když vzhledem k tomu, jak pevně mě Damon svíral v náručí mi zřejmě prohlídnout si zbytek baráku ani nebylo souzeno.
Když jsem se totiž pokoušela opatrně se od něj vyprostit, jen něco nesrozumitelně zavrčel a přitáhnul si mě k sobě ještě blíž, pokud to teda ještě bylo možný.
"Bráško, pusť mě," zatahala jsem ho jemně za prst. Nic.
"Damone, prosimtě pusť mě," zkusila jsem to znova. Zavrtěl se.
"Proč?"protáhnul otázku do zívnutí. "Mně je takhle dobře."
"Jak chceš, ale až tě trefí šlak z toho, jak to tady vypadá, nedávej mi to za vinu. Já to chtěla uklidit," rezignovala jsem a zavrtala se k němu zpátky.
"Beru na vědomí," brouknul jenom, ale já už si nebyla jistá, jestli se mi to jen nezdá.

Podruhý mě vzbudil domovní zvonek.
"Kdo sem sakra leze?!"nadával Damon a mžoural do šera pokoje.
"Spi, já to vyřídim." Jenom zamručel, ale otočil se na bok odhodlán znovu spát.
Ale měl pravdu. Kdo to sakra je?!
Odpověď jsem věděla hned na schodech. Byl to Pete. Můj kluk. Moknul venku za dveřma.
Do hajzlu! Nesmí vidět ten nepořádek tady!
V obýváku moc bordel nebyl, ale v kuchyni se povalovaly prázdný pytlíky od krve - což vysvětlovalo to, že ještě nemám hlad a přitom jsou už 4 odpoledne..
Musela jsem využít svojí upíří rychlosti, abych všechno uklidila aspoň v přízemí a u sebe v pokoji a nedělala přitom kravál.
Potichu jsem zavřela dveře Damonova pokoje - spal, jak jinak - a vydala se dolu.

"Ahoj Dar," usmál se na mě a vešel dovnitř. Potlačila jsem zavrčení. Nesnášim tuhle zkráceninu svýho jména. Pete se na mě zkoumavě podíval a obočí mu vyletělo nahoru. Co je?!
"Co to máš na sobě?" ptal se mírně vykuleně. Co mam na sobě?!

Rychle jsem přešla k zrcadlu v obýváku a málem jsem se rozesmála.
Měla jsem na sobě roztrhaný (!) džíny - to si s Damonem ještě vyřídim, ty byly moje oblíbený! - a rozepnutou Damonovu černou košili, pod kterou vykukovala tmavě fialová podprsenka. O-ou.

Pomalu jsem se otočila na Peta a v hlavě se snažila připravit si nějaký vysvětlení.
"Víš, on se vrátil Damon, byli jsme spolu venku a večer jsme trochu řádili.." vyhrkla jsem. "Ale mam takovej dojem, že tohle jsem na sobě neměla," dodala jsem trochu udiveně a dál se s náznakem úsměvu prohlížela v zrcadle.
"Jakej Damon? Jak řádili?! Darlene?!" Pete začínal trochu rudnout. Sakra, no jo! Já mu neřekla, že mam bráchu!
Na Peta byl zajímavej pohled. Nejdřív zrudnul. To beru, to se stává. Pak zfialověl, což už není tak obvyklá barva, ale fialovou mám ráda, takže budiž mu to odpuštěno. Hned na to ale zblednul a nakonec zešednul. Nesmím opomenout, že během celýho procesu úporně svíral ruce v pěst.
Už už jsem se nadechovala a chystala mu to vysvětlit, když se na schodech objevil sám bratr. Podle toho, co jsem si stihla všimnout, měl na sobě jenom džíny. Byl bos.
Vypadal úžasně. Mírně rozcuchaný vlasy, dokonalý tělo, svaly vyrýsovaný všude, kam jsem se jen podívala. Ten rozespalej výraz a trošku nateklý oči po včerejšku mu na kráse vůbec neubíraly, naopak se zdálo, že Damon bude jedinou osobou na týhle planetě, která za jakýkoli situace bude vypadat božsky.
Samozřejmě, jakmile spatřil Peta, v očích se mu zablesklo a na tváři se mu usadil samolibej úsměv. Jistě, kdo by se neusmíval, kdyby vypadal jako ztělesnění andělský krásy…

Pojď ke mně, naznačila jsem trhnutím hlavy a neubránila se nutkání nasát jeho vůni, když mě majetnicky objal kolem pasu.
"Je něco, co na tobě není dokonalý?" pomyslela jsem si a až Damonovo nakrátko pozdvižené obočí mi prozradilo, že Pete mě sice neslyšel, ale přesto jsem to vyslovila nahlas. Hups.
Pokusila jsem se odvrátit katastrofu v podobě damonovského bratrského výslechu a rozhodla se je seznámit.

"Damone, to je Pete. Pete, tohle je Damon, můj - "
Nedořekla jsem. V tu chvíli se totiž staly tři věci naráz.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Annie a Tarin (Annie) Annie a Tarin (Annie) | Web | 2. dubna 2011 v 21:14 | Reagovat

Ahoj, nechceš se přihlásit do soutěže o nejvtipnější fotku někoho z TVD? Jestli ano, více informací je zde: http://vd-fan.blog.cz/1104/soutez-o-nejvtipnejsi-fotku-herce-herecky-z-tvd

2 Michelle Michelle | Web | 3. dubna 2011 v 7:06 | Reagovat

no teda :) suprový, skvěle napsaný! a zase nevím co a jak xD Ty nás všechny prostě necháš tápat, jestli jsou sourozenci nebo ne... jestli se do něho zamiluje nebo ne... nebo jestli je jí to všechno ukradený a sestra nesestra se na Damona vrhne... :D chci brzo pokračování!! :)

3 Angie Angie | Web | 19. června 2011 v 15:06 | Reagovat

tak ten začiatok bol suprový :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
Thank you for coming...