Darlene and Damon (8)

11. dubna 2011 v 20:40 | Kaczi
Title: Darlene and Damon
Author note: Pomalinku se nám začíná něco dít.. A taky se pomalu blížíme k závěru první desítky. Už teď bych mohla prozradit, že v desátý kapitole bude menší překvapení, ale to trošku předbíhám.
Každopádně tady je další kapitola, tak si jí užijte. A komentujte!


"Co s ním uděláme?"

Stála jsem ve dveřích pokoje pro hosty, pohled upřenej na velikou postel uprostřed místnosti. Na tý posteli ležel můj bejvalej přítel Pete. Spal. Nadopovanej sedativy neměl tak trochu na výběr.

"Coby," pokrčil Damon rameny a vešel do místnosti. "Zabijem ho. Ne hned, samozřejmě. Ze všech těch prášků na spaní a proti bolesti bych mohl bejt minimálně ospalej."

"Jsi idiot," protočila jsem oči a vydala se do kuchyně, nechávajíc ho tam o samotě. Ne snad, že by po tom toužil.
"Dalo by se polemizovat o tom, kdo z nás dvou je inteligenčně na úrovni automatický pračky. Zvlášť po tom, cos toho kluka nadopovala sporýšem," zasyčel Damon, kterej se náhle objevil vedle mě. Založil si ruce na prsou a s vyzývavým pohledem se opřel o kuchyňskou linku.

"Automatický pračky jsou dneska docela chytrý, bratříčku," neodpustila jsem si.

"Neodbíhej od tématu, sestřičko! Co s nim teda hodláš udělat, hm?"

"Víš, měla jsem takovej dojem, že máš mozek. Jestli jsem tě tou domněnkou uvedla do rozpaků, velice se omlouvám. Musí to bejt hrozný, celej život jenom závidět a snažit se před ostatníma předstírat, že ho taky máš."

"Neprovokuj!" zavrčel jenom a uraženě se přemístil do obýváku, kde na něho čekala jeho milovaná přítelkyně jménem whisky. Ta jediná, který zůstal věrnej..

Usadila jsem se na opěrku křesla, kde seděl a vzala mu skleničku z ruky těsně před tím, než se napil. Na jeden lok jsem ji vyprázdnila.

"Změním mu paměť, pochopitelně," řekla jsem, pozorujíc Damona, jak si ze stolku majetnicky uzmul rovnou celou flašku řkouc, že jsem nesnesitelně rozmazlenej spratek a že už mi nedá ani kapičku.

"Nekecej a nalejvej!" zvýšila jsem hlas, "Sám sis mě rozmazlil, tak si teď nezkoušej stěžovat!"
Damon si pro sebe něco zabrumlal - opět jsem zaslechla slovo spratek, potom prdel a nakonec výprask - ale nevěnovala jsem tomu pozornost.

"To mi došlo, že mu změníš paměť," zakvákal ještě mírně uraženě. "Jen by mě zajímalo, do jaký míry."

"Pohádali jsme se, rozešla jsem se s ním. Už mě nikdy nechce vidět, ale ani ho nenapadne o mně roznášet pomluvy, protože vzdáleně tuší, že by to mohlo znamenat potíže."

"Jak originální," ucedil bratr a měl co dělat, aby se vyhnul pohlavku.

"Jistě, tys ho chtěl přece sežrat. O moc lepší, co se originality týče," pronesla jsem sarkasticky, "Nehledě na to, že by nám to mohlo způsobit problémy a my byli nuceni se přestěhovat. Což bych nerada, protože se mi tady líbí. Vážně, Damone, je načase probrat se z letargie a začít přemejšlet.."

xxx

"Teď pojedeš domů a tam se opiješ. Kromě naší hádky a následnýho rozchodu si nebudeš nic pamatovat, jasné?" domlouvala jsem toho dne o něco později Petovi.

"Jasné."

Zavřela jsem za ním dveře a promnula si oči. Teď už mě čeká jen večeře z mrazáku.

Kdesi za mnou se ozval tichý potlesk.
"Opravdu srdcervoucí výkon, Darlene." Damon stál několik metrů ode mě, ironicky si mě měřil pohledem.

Tak teď už to vážně přehnal. Co mu sakra vadí?!
"Jsi zpátky sotva tejden a už mi lezeš na nervy, bratříčku. Jak ty to jen děláš, že jsi v tom lepší a lepší? Ach, počkat! Byl jsi za Stefanem, nemám pravdu?"

Přimhouřil oči, ale neopověděl. Takže byl.
Teď už to ve mně doslova vřelo.

"Tak teď mě poslouchej!" udělala jsem několik kroků směrem k němu. "Byl jsi za Stefanem, týral ho a zesměšňoval a zpochybňoval všechno, co udělal, hm?! Dostal ses za tu dobu do formy, jen co je pravda. Teď se ale zase rychle z tý formy dostaň, bratříčku, protože teď jsi doma. Se mnou, Damone! A já ti tohle trpět nebudu! Stefan je možná dost blbej na to, aby ti to u něj prošlo, ale oba víme, že u mě ti to neprojde, takže koukej zklidnit.
Protože jinak se sbalim, odejdu a pěkně dlouho o mně ani neuslyšíš. A oba taky moc dobře víme, že to beze mě moc dlouho nevydržíš. Takže to ber jako první a poslední varování!"

Otočila jsem se na podpatku a práskla za sebou dveřma.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Michelle Michelle | Web | 11. dubna 2011 v 20:58 | Reagovat

Konečně!!!!! :D Děkuji, je to moc hezký a hlavně chci brzy pokračování :) Ať je prosím, co nejdřív :)

2 VampireDiaries source - Chii VampireDiaries source - Chii | Web | 11. dubna 2011 v 22:04 | Reagovat

Už si přidaná v Affs :)

3 Blonďatá Vanička - Aff Blonďatá Vanička - Aff | E-mail | Web | 12. dubna 2011 v 13:53 | Reagovat

ÁÁÁ :D Bez komentáře :D

4 Bella Bella | Web | 16. dubna 2011 v 9:20 | Reagovat

Jdu si přečíst honem další kapitolu:-)

5 Angie Angie | Web | 19. června 2011 v 15:13 | Reagovat

No teda...pekná dvojka :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
Thank you for coming...