Pass me the phone. It's in my pocket... I/IIII

26. dubna 2011 v 21:05 | Kaczi
Title: Pass me the phone. It's in my pocket...
Fandom: Sherlock (BBC 1) !!! Neplést se Sherlockem starým ani novým filmovým!!! (Neodpovídají mým představám Sherlocka a Johna!) Pro představu se na ně podívejte.
Pairing: Sherlock Holmes/John Watson
Kaczi note: Moje nová minizávislost :) nebuďte ke mně moc přísní, prosím :)

Enjoy!


"Jsem doma," houkl John ověšen několika nákupními taškami.
"Hm," dostalo se mu odpovědi od muže stojícího u okna, pravděpodobně třímajícího v rukou housle.

"Nakoupil jsem," zkusil to John znovu zatímco na stůl skládal potraviny. Marně.
Ozvalo se tiché drnknutí, jak muž u okna zjemna přejel prstem po jedné ze strun ubohého nástroje.
"Ale ne!" zasténal John a kvapně se jak zabavit smyčec ležící na psacím stole nedaleko okna a tudíž v dosahu hudebního tyrana.
Drnkání by ještě vydržel, ale to jeho "hraní" - čiré utrpení!

"Johne!"
"Co?!"
"Sebral jsi mi smyčec!"
"Ano, já vím, Sherlocku. Hrál jsi celou noc, alespoň dneska bys mohl dát pokoj a nechat svého spolubydlícího vyspat!"
Odpovědí mu byl nabroušený pohled.

"Fajn," vzdal to John a s povzdechem vložil smyčec do Sherlockovo natažené dlaně.
"Víš ty co? Hraj si! Sice netuším, nad čím zase přemýšlíš - pokud jsi mi tedy nezatajil nový případ ('Byl bych tady, kdyby se něco dělo, Johne?'). Kašli na to. Přespím ... někde!"
Otočil se a naštvaně se vydal ke dveřím.

"Počkej," ozvalo se za ním váhavě.
Zastavil a pomalu se otočil, obočí povytažené.

Sherlock protočil oči a se značnou neochotou odložil housle i se smyčcem na stůl.

"Nebudu hrát," zahučel.
"Co tak najednou?" neodpustil si John a potutelně se usmál, když se Sherlock popuzeně otočil. Ten sepjal ruce a bradou se opřel o špičky svých prstů, pohled upřený ven na ulici.
"Stejně už jsem dopřemýšlel."
"Dobře."

John věděl, že Sherlock má pro jeho společnost slabost. Ale také moc dobře věděl, že by to ani za nic nepřiznal.
Je to přeci velice výkoný sociopat! City jen zdržují a odrazují od práce! Tak co s nimi?!
Ušklíbl se. Jak se zdá, Sherlock ono zdržování a odrazování od práce poslední dobou sám vyhledává...

"O čem jsi přemýšlel?"
Chvíli bylo ticho.
"Experiment," odpověděl Sherlock neurčitě.
"Další z tvých pokusů na mrtvých částech těla?"
Sherlock se uchechtl.
"Ne. Tenhle bude, myslím, trochu živější."

Pak se prudce otočil, dvěma ráznými kroky přešel místnost, překročil stolek a praštil sebou na pohovku. Opět sepjal ruce, opřel se bradou o konečky prstů a protentokrát zavřel oči.

John se neubránil zkoumavému pohledu.
Černý oblek, tmavě modrá kravata. Okolo krku uvázaná modrá šálka - pravděpodobně ho ještě stále škrábalo v krku. Dlouhé, štíhlé a bezpochyby elegantní prsty dotýkající se téměř aristokraticky bílého obličeje.
Potom tenké rty, rovný nos, pod víčky ukryté blankytně modré oči. Vysoké čelo a černé, kudrnaté vlasy lemující obličej.

Pro mnoho příslušníků obou pohlaví rozhodně zajímavý muž a pokud připočteme jeho tajemnou auru a skutečně impozantní intelekt - vražedně přitažlivý muž.
A ačkoli Watson sám měl problém si to přiznat, i jeho k tomu panovačnému mladíkovi cosi táhlo.

Potřásl hlavou a ukončil tak svoji průzkumnou cestu po Sherlockově těle. Zhluboka se nadechl.
To však zřejmě upoutalo Sherlockovu pozornost, protože otevřel jedno oko a věnoval Johnovi tázavý pohled.
"Děje se něco?" zabroukal hlubokým, melodickým hlasem.
"Vůbec nic," ujistil ho John příliš horlivě. Rychle se otočil a zamířil do kuchyně doufajíc, že Sherlock to nechá být. Marně.

"To se mi nezdá. Jsi roztržitý a ještě nikdy jsem tě neviděl zatínat ruce v pěst."

Johnův pohled bezděčně sklouzl k jeho dlaním. Skutečně, zatínal je v pěst aniž si to uvědomoval.

"A tvoje tváře jsou zarudlé, což je neklamný znak nervozity. Tak co se děje, Johne?"
"Vůbec nic," stál si John tvrdohlavě za svým a v duchu Sherlocka úpěnlivě prosil, aby nepokračoval. Aby jednoduše zavřel to zatracené oko a vůbec si ho nevšímal!

"Jak myslíš," zabroukal Sherlock znovu a zavřel oko.¨
Co už ale John - zoufale snažící dostat se do kuchyně a tím dost daleko ze Sherlockova zorného pole - neviděl, byl Sherlockův tajemný úsměv, který netrval jen obvyklý zlomek vteřiny. Sherlock se naprosto nesherlockovsky usmíval.
Samozřejmě, že se nic neděje, Johne. Vůbec nic...
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Michelle Michelle | Web | 26. dubna 2011 v 21:17 | Reagovat

Jejda, to fakt miluju!! Viděla jsem už asi čtyři díly a strašně se mi to líbí! ten způsob, jak je to natočeno, to všechno dělá záživnější a zajímavější! :D
a povídka bomba, jen by to chtělo dokončit... ;-) :-)

2 Bella Bella | Web | 28. dubna 2011 v 9:14 | Reagovat

Já to ještě nikdy neviděla, ale určitě se to pokusím sehnat:-). V té povídce jsem moc nevěděla o co jde, ale měla si to pěkně napsané.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
Thank you for coming...