Darlene and Damon (11)

9. května 2011 v 19:58 | Kaczi
Title: Darlene and Damon
Varování: Slash, incest!!!
Kaczi note: Trvalo mi to, já vím. Ale snad se na mě nebudete zlobit. Není to zrovna nejdelší, ale i tak doufám, že se vám to bude líbit.

A NECHTE MI KOMENTÁŘE, JINAK DALŠÍ DÍL NEBUDE!!!



Probudila jsem se v Damonově náruči. Už jsem to ani nebrala jako něco nepatřičnýho, spíš automatickýho. Nepatřičný by mi připadalo, kdybych se probudila a Damon u mě nebyl. To, že mě objímal, byl bonus. Jo, bonus k závěru včerejšího večera..
A že to byl hustej závěr...

Damon nespal, jen mě mlčky pozoroval a záhadně se usmíval. Jako Mona Lisa, chtělo se mi říct, ale nechala jsem si to pro sebe.
"Co je?" zamračila jsem se na něj rozespale a promnula si oči. Zívla jsem.
"Vypadáš děsně," dodala jsem, když on sám se neměl k odpovědi.
A vážně vypadal: vlasy měl rozježený jako by prošel vichřicí (dobře, tohle víme, odkud má), pod očima se rýsovaly temný, nafialovělý kruhy (tohle zhruba tak tušíme, odkud má..) a od levýho oka až na krk se mu vinula krvavá šmouha (na tohle budeme ještě muset přijít).

"Ty taky nevypadáš zrovna nejlíp!" ohradil se dotčeně.
"Jo, jistě. Tak to jsi asi nestrávil celou noc pozorovánim mě ve spánku, jak se dá soudit z těch kruhů, co máš pod očima, co?" odtušila jsem sarkasticky.

Odmítal odpovědět. Jen se na mě mračil.
"Okey!" zaúpěl poraženecky a na tváři se mu konečně objevil pořádný úsměv. "Tak možná nevypadáš zas tak hrozně," připustil.

"Možná? Možná?!!"

"Nechceš po mně snad, abych tu na tebe pěl ódy, Darlene! Rozhodně ti tady nebudu skládat básně o tom, že jsi to nejkrásnější, co jsem kdy viděl," zabručel a nechtěně prozradil víc než chtěl.
To je ta úžasná věc na Damonovi. Když se vzteká, většinou se prokecne..

"Ha!" zvolala jsem a se smíchem po něm skočila. Povalila jsem ho na záda a usadila se na něm. Popadla jsem ho za zápěstí a dřív, než byl vůbec schopen cokoli podniknout, jsem mu je položila nad hlavu s tím, že 'Tam zůstanou, Damone!'.

Neprotestoval.

Původně jsem ho chtěla mučit za to, co prohlásil - a podle toho, jak se na mě díval by se i nechal.
Ale pak jsem si ho prohlídla.
Ty vlasy, který se mi zdály rozježený, jako by měly svůj vlastní systém uspořádání. No a co, že jeden dva pramínky trčí absolutně neurčitelnym směrem! Spousta kadeřníků by považovala za svůj osobní úspěch, kdyby se jim povedl vytvořit takovejhle účes, tím jsem si jistá!
Kruhy pod očima mi dokazovaly, že ať už byl Damon v noci vyčerpanej jak chtěl, nezabránilo mu to střežit mě celou noc před nočníma můrama.
Nikdy jsem si o něm nemyslela, že by tohle dokázal. I když jsem asi měla, protože kvůli mně už dokázal spoustu neskutečnejch věcí.

A ta krev..
Očima jsem sledovala její stopu. U oka byla stopa nejslabší, tam pravděpodobně končila.
Prstem jsem jela zpátky po trase, kudy včera v noci jely moje rty. Protože jinak to být ani nemohlo: Damon mi musel nabídnout svoji krev. I když možná mi jí ani nabízet nemusel..
Zajímavý na tom bylo jen to, že jsem nebyla schopná si na to vzpomenout. Pamatovala jsem si, že já prosila Damona, aby ze mě pil. Taky to, že to udělal.

"Byla jsi mimo," vysvětlil šeptem Damon, jako by přesně věděl, o čem přemýšlím. Zamračila jsem se. "Nevím jak mimo, Darlene, prostě jsi nevnímala," pokračoval, odpovídajíc tak na můj další nevyslovený dotaz.

Jemně mě k sobě stánnul a políbil mě.
Ne tak, jako v noci. Pořád ještě mi dával šanci odtáhnout se, kdybych chtěla. Nechtěla jsem.

Mazlili jsme se, líbali. Chvíli jsem byla nahoře já, chvíli on. Ale byl to pořád on, kdo mě ani na vteřinku nepustil z objetí.
Byl to právě jeden z těch krátkých okamžiků, kdy jsem se ocitla nahoře. Líbala jsem ho, sála jeho spodní ret, potom ten horní, přejížděla po něm jazykem. Pak jsem se přesunula na jeho krk.
A v tu chvíli to přišlo.

Neovladatelná touha po krvi. Ne po jen tak ledajaký krvi - po jeho krvi!
Bolelo to! Celým hrdlem mi prostupovala neskutečná bolest, pálení a škrábání. Špičáky se mi prodloužily tak rychle, jako ještě nikdy.
Začala jsem panikařit.
Ne! Nemůžu ho kousnout! Vysála bych ho do poslední kapky!!

Zalapala jsem po dechu.
Pálilo mě to, sžíralo mě to zaživa. Potřebovala jsem krev a zároveň jsem nějak podvědomě tušila, že normální krev prostě nemůže stačit. Musí být Damonova.
Ne! okřikla jsem se znovu. Ty to zvládneš! Nevíš, kdy se naposledy krmil. Mohla bys mu ublížit!

Rukama jsem se chytila za krk a vyděšeně se na Damona podívala.
Musím se od něj dostat pryč. Ať už se se mnou dělo cokoliv, muselo se to se mnou dít někde jinde a ne v Damonově přítomnosti.
Co to je a proč se mi to děje můžeš řešit pozdějš. Teď musíš pryč!
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lilly Lilly | E-mail | Web | 9. května 2011 v 20:52 | Reagovat

Peknéé, zaujímavé, ako všetky :)

2 verca verca | 10. května 2011 v 15:45 | Reagovat

krasna kapitola honem dalsi

3 Candies Candies | 10. května 2011 v 16:43 | Reagovat

super už jse těším na další (-:

4 Michelle Michelle | Web | 10. května 2011 v 17:28 | Reagovat

Jako vždy perfektní ;-) A napínavý - po té dlouhé přestávce, kdy jsi sem žádný díl nedala, jsem se opět vžila do příběhu a opět čekám na rozuzlení :D :-D

5 Delena Delena | Web | 11. května 2011 v 15:50 | Reagovat

Tak jsem zhltla všechny kapitoly a musím říct,že nemám slov.Je to naprosto překrásné a úžasné a bombové.Doufám,že co nejdřív přidáš další kapitolku. :)

6 Angie Angie | Web | 19. června 2011 v 15:37 | Reagovat

Čo to?...som zvedavá :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
Thank you for coming...