Darlene and Damon (19)

26. července 2011 v 11:35 | Kaczi
Title: Darlene and Damon
Varování: Násilí !!!
Kaczi note: Psala jsem to za doprovodu týhle písničky.
Je dost depresivní sama o sobě a ve spojení s touhle kapitolou.. Nejsem jen čtenář, píšu to a i když jsem hodně sebekritická, z tohohle mi běžel mráz po zádech. A vám?
KOMENTUJTE :)



"Sklapni!" zařval Greg a nakopl mě do obličeje. Přepadla jsem dozadu a kolík, co mi trčel ze zad mi po dopadu na zem trčel z břicha. Zatmělo se mi před očima. Ale nesměla jsem křičet, protože by mě za to Greg ztrestal.
Jen okrajově jsem vnímala Damona křičícího moje jméno, jak se snaží vyprostit ze sevření těch tří upírů. Marně.

Někdo z nich mi rozerval mikinu i triko a na odhalenou kůži mi dopadlo několik kapek nějaký tekutiny. Hnusně to zasyčelo a...
"NE!" zaječel Damon a rval se ještě víc.
-Darlene, vydrž! Vydrž!

Nemohla jsem odpovědět. Nešlo to. Všechno ve mně se soustředilo jen na ty neskutečný muka, který mi způsoboval výluh ze sporýše. Nelili mi ho jen po hrudníku a břiše. Nalili mi ho do očí.

Neovládla jsem se.
Zaječela jsem bolestí a mlátila sebou na všechny strany, vzpínala se. Ihned ke mně přiskočili a ruce i nohy mi přidrželi u země. Brečela jsem a prosila, žadonila o smrt.
Chtěla jsem umřít. Chtěla jsem cokoliv, co by ukončilo tohle utrpení. Aby ta neskutečná bolest přestala.

"Nechte jí! NECHTE JÍ!" křičel Damon, ale jeho křik přehlušil Gregův smích.
Omdlela jsem.

Doufala jsem, že se mi to jen zdálo. Že otevřu oči, vedle mě bude ležet Damon a všechno bude za mnou.
Ale agónie přišla ještě dřív, než jsem stihla zapnout smysly.

V puse jsem měla roubík napuštěný sporýšem. Nemohla jsem se ani hnout. I ruce a nohy jsem měla svázaný a z provazů do mě proudila oslabující látka.
Myslela jsem, že je konec. Ale pak mi došlo, co mi vrátilo vědomí.

Dlouhé ostří stříbrné dýky se zanořilo do kůže na mojí noze a zanechalo tam dlouhou a hlubokou ránu. Ale to nebylo všechno. Nenechali ji se zhojit. Nasypali do ní usušený sporýš.
Neměla jsem sílu křičet. Jen jsem to mlčky snášela. Z očí se mi řinuly slzy, ale nezmohla jsem se ani na jediný vzlyk.

- Promiň. Věděla jsem, že jich je 6 a stejně jsem sem šla.
- Mlč, sakra! To neni tvoje vina!

Do ruky mi zabodli další kolík a mně se před očima roztančily miliony rudých a zlatých jiskřiček.

- Miluju tě, řekla jsem.
A v tu chvíli se Damonova mysl spojila s tou mojí poutem, o kterém jsme ani jeden neměli nejmenší tušení.
Moje bolest byla i jeho a naopak. Moje láska k němu a jeho ke mně splynuly v jeden celistvý cit. Nevěděla jsem, kde jeho vědomí začíná a moje končí. Byla jsem jím a on mnou.
Hranice padly.

A pak se stalo něco neskutečnýho.

Damon doslova vybuchl vzteky.
Ti tři upíři už ho najednou nedrželi, ale leželi na zemi několik metrů od něj. Damon zařval jako zvíře a vrhnul se na ně dřív, než se moji trýznitelé stihli rozkoukat.
I když jsem se nechtěla dívat, přes jeho mysl jsem věděla, co jim hodlá udělat a taky že udělal. Holýma rukama jim všem vyrval srdce z těla. Zavřela jsem oči.

A další příval agónie mě donutil je zase otevřít.
Greg vytáhl kolík, který jsem měla v ruce a chystal se mi s ním probodnout srdce.
Damon po něm skočil, kolík mu vyrval z ruky a během zlomku vteřiny probodl jeho dva zbývající společníky.

Zůstali jen on a Greg. A já, polomrtvá nemrtvá nekolik metrů od nich.
Ale ruce jsem měla volný. Rána po kolíku se zahojila a já se mohla, i když dost omezeně, hýbat.
Stálo mě to spoustu slz a ještě víc přemlouvání, ale nakonec jsem vytáhla i kolík z břicha.
Sotva se rána zacelila (což nebylo tak rychle, vzhledem k tomu, v jakym stavu jsem se nacházela), chtěla jsem si sundat roubík. Ale vlastní tělo mě zradilo.
Nedokázala jsem to.

Pak se ozval ošklivě praskavý zvuk a já přesně věděla, co Damon udělal s Gregovou hlavou.

"Darlene," vydechl Damon a padl vedle mě na kolena. Z očí mu kanuly slzy. Třesoucíma se rukama mi sundal roubík a pak mě opatrně zvedl ze země.
Připadala jsem si jako hadrová panenka, ale už jsem věděla, že jsem v bezpečí.
Už se mi nic nestane.

"Nestane, neboj. Už jsem u tebe."
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Vivi Vivi | 26. července 2011 v 11:40 | Reagovat

2 Damonika Damonika | E-mail | Web | 26. července 2011 v 14:17 | Reagovat

Tak túto poviedku milujem. :D

3 Delena Delena | Web | 26. července 2011 v 15:30 | Reagovat

To jsem si oddychla, že to skončilo dobře. :-)

4 Ange Ange | Web | 27. července 2011 v 16:19 | Reagovat

Super ♥

5 mysticfun mysticfun | Web | 27. července 2011 v 20:26 | Reagovat

Bolo to skvele, dobre napisane :)

6 Bella Bella | Web | 29. července 2011 v 11:57 | Reagovat

Měla si pravdu. Je to drastické, ale super!:-D

7 K. ♥ K. ♥ | 30. července 2011 v 17:56 | Reagovat

super, honem další !! :)

8 BlackLove BlackLove | 31. července 2011 v 20:36 | Reagovat

Paráda!

9 Ntali Ntali | 1. srpna 2011 v 1:06 | Reagovat

Ahojky :D je to skvělé, perfetní. jsem na tuto
stránku zabloudila pp delší době, rozloučila jsem se totiž s D&D protože jsem naposledy četla tvůj článek o tom, jak postrádáš můzu. No jsem moc ráda, žes ji nakonec zase objevila a těším se  na další dobrodružství sourozenců Salvatorových

10 Tamina56 Tamina56 | 5. srpna 2011 v 19:19 | Reagovat

Fakt super. Rýchlo daľšiu :))

11 Michelle Michelle | Web | 7. srpna 2011 v 16:12 | Reagovat

Žůžo :-) Moc se těším na další díl, prtž jsem skutečně hodně napnutá a doufám, že bude stejně čtivá a poutavá jako tato a všechny předchozí ;-)

12 Eva Eva | 8. srpna 2011 v 8:04 | Reagovat

Tak to bylo vážně tvrdý a ta písnička k tomu je naprosto dokonalá. Skvěle to dokresluje. Jsem ráda, že je Darlene živá (doufám, že když jsi nás všechny ukonejšila, nenecháš jí najednou v příští kapitole umřít). Doufám, že se tu brzo objeví pokračování :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
Thank you for coming...