Darlene & Damon (21)

23. února 2012 v 22:02 | Kaczi
Title: Darlene and Damon
Varování: preslash
ENJOY! :) a nezapomeňte na komentáře!




"Tak kočičko, nemáš chuť na nějakej drink? Co třeba tenhle?" zasmál se někdo nade mnou, povytáhnul mi roubík a do úst mi nalil jakousi tekutinu.
Během vteřiny jsem byla jako v plamenech.

Krev se mi valila do plic i do žaludku, tělo se uchýlilo k sebeobraně a snažilo se ji vykašlat, ale to mi způsobovalo jen horší bolest. Máchla jsem rukou a do něčeho narazila.
To nejzvláštnější na tom bylo, že ta ruka mě od toho nárazu bolela mnohem víc než krk od "medicíny". Sakra, co se to děje?!

Otevřela jsem oči.
"Rozhodla ses zdemolovat mi auto?" povytáhnul Damon sarkasticky obočí.
"Trhni si," zněla moje odpověď.

Seděla jsem - nebo spíš napůl ležela - v Damonově džípu, který momentálně svištěl po mně neznámý dálnici. Venku byla tma jako v pytli, ne že by to mým očím nějak vadilo.
Musela jsem se praštit o palubku nebo o dveře..
"Zrovna jsem se tě chystal probudit," ozval se Damon do ticha už trochu mírněji. "Jsi v pořádku?"

Neodpověděla jsem.
Nebyla jsem v pořádku, jak bych mohla? Možná jsem upír, možná jsem zocelená rokama plnýma krve a zabíjení a rvaček. Ale ještě nikdy mi takhle nikdo neublížil. Nikdy.
Ještě pořád jsem holka. No, neřekla bych přímo holka, ale slovo žena mi vždycky připadalo trapný i v době, kdy jsem dospívala..

"Měla by ses prospat, Darlene. Odpadla jsi sotva na půl hodiny."

"Nemůžu spát. Probudila bych se znova," namítla jsem a posadila se. Pořádně jsem si zívla a protřela si oči. Tohle bude sakra dlouhá noc.. Hlavně když vim, že nemůžu ani řídit. Damon by mi džíp nepůjčil ani za nic na světě. Hmpf!!

Do hotelu jsme dojeli asi kolem druhý ráno. Nebyl to Ritz ani Plaza, ale motel u silnice to taky nebyl.

Vyložili jsme z džípu kufry. Teda Damon je vyložil, já jenom stála, opírala se zády o naleštěnou kapotu a dívala se na něj.
Poslíček přiběhnul během několika minut. Zajímavý, pomyslela jsem si. To tady fungujou i ve dvě ráno?

-Normálně ne, ale zaplatil jsem předem slušnou sumičku, takže jsou ochotni nám poskytnout ty nejlepší služby.

-Aha, tak proto..

"Pan Salvatore a paní Salvatorová, předpokládám," vynořil se z pozlacených dveří hotelu asi tak 40tiletý mužík v černym saku, naleštěnejch polobotkách a pečlivě zastřiženym knírkem. Tohle nebude recepční..

"Ano, to jsme," odtušil Damon příkře.
-Kolik lidí si asi zarezervuje největší pokoj v hotelu na 2 ráno?
-Ale no tak, Damie. Snaží se bejt milej.
Na to Damon jenom protočil oči.

"Rád bych tedy Vás a vaši překrásnou manželku přivítal v hotelu All Stars Place. Jmenuji se Raymond Elliot a jsem zde manažerem."

-Tak manželku, jo?

"Pane Elliote, rádi bychom se co nejrychleji přesunuli do apartmá. Naše cesta byla vyčerpávající a moje žena je unavená."

"Jistě, jen budu potřebovat vaše podpisy na -"
"Hned!"

Raymond Elliot sebou mírně škubnul, jak ho Damon ovlivnil. Asi se do toho opřel víc, než měl původně v plánu.

"Samozřejmě.. Formality mohou počkat do zítra," řekl jakoby zasněně.

-Cos mu to proved?
-Neměl prudit!


Jak už jsem řekla, nebyl to Ritz ani Plaza, ale naše apartmá bylo největší v hotelu a mně v tu chvíli byl nadměrnej luxus naprosto ukradenej.

"Potřebuju sprchu," hekla jsem, jak jsem dopadla do měkoučkýho křesla.
"Jo, to potřebuješ," odpověděl Damon a afektovaně nakrčil nos, když si přisedl na opěradlo.
Jen jsem na něj vyplázla jazyk a zmizela v koupelně. Na víc jsem vážně neměla sílu.

Vstoupila jsem do sprchovýho koutu, až když jsem si byla stoprocentně jistá, že voda je horká. Skleněná plenta byla zamlžená do tý míry, že nebylo vidět ven ani dovnitř.

Protáhla jsem si ztuhlý svaly a nechala je regenerovat pod přívaly horký vody. Vlasy - málem do půl pasu - ztěžkly, jak se nasákly vodou a narovnaly se. Povětšinou bledá kůže pomalu získávala růžový nádech. Tělo začalo reagovat, někde jsem dokonce cítila jemný brnění.

Zvedla jsem ruce nad hlavu a vytáhla se na špičky. Zívla jsem si takovym stylem, až jsem se nalokala vody a pak ji prskala okolo sebe.
Než jsem si stihla protřít oči a vypudit z nich tak ty průbojnější kapičky vody, ocitla jsem se nalepená na stěně.

S horkym, pevnym a rozhodně nadrženym tělem přitisknutym na sobě.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Damonika Damonika | 24. února 2012 v 10:42 | Reagovat

Jéé to je super kapitola! Ten koniec... bohovskej! Rýchlo ďalšiu kapitolu :D :D

2 Delena Delena | Web | 24. února 2012 v 18:19 | Reagovat

Ten konec mě zabil xD dokonalý zž se těším na pokráčko xD

3 Tereza Tereza | 24. února 2012 v 22:52 | Reagovat

Parádní kapitolka.. ÁÁáá ten konec .. :D Prostě parádní. Těším se na další:).

4 Katty Katty | 25. února 2012 v 22:27 | Reagovat

ten konec proste bezkonkurencni :DDD Dalsi kapitolku prosim :-)))

5 Kath* Kath* | Web | 27. února 2012 v 17:12 | Reagovat

úžasný <3 pridej co nejdřív další jinak umřu nedočkavostí !! :)

6 Peggy Peggy | 7. března 2012 v 17:52 | Reagovat

prosim prosim dalsi kapcu :) :) :)

7 Carolka Carolka | 10. března 2012 v 21:27 | Reagovat

jezis :-) suprova kapitola. sup sem dalsi :D :D :D

8 Tereza Tereza | 24. dubna 2012 v 19:28 | Reagovat

Kdy bude další kapitola?

9 Zev Zev | Web | 17. listopadu 2012 v 16:40 | Reagovat

Ahoj, dneska jsem narazila na tvůj blog a hned jsem si musela tohle přečíst. Moc se mi to líbí, takže tě asi nepřekvapí, že se zeptám, ale bude ještě někdy další díl?? =D

10 large size cocktail dresses large size cocktail dresses | E-mail | Web | 17. ledna 2013 v 20:15 | Reagovat

While I really like it, I think there was an mistake close to the end of the second paragraph.
http://www.movedress.com/bridesmade-dress-function-occasion.html

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
Thank you for coming...