Dneska tady?

3. března 2012 v 16:44 | Kaczi
Title: Dneska tady?
Author: Kaczi
Fandom: Original
Postavy: kdo ví? :D
Warning: slash, PG-15 max.
Kaczi note: Jedna starší, ale moje oblíbená :)



"Všimla sis toho?!" vyvalila na mě oči kamarádka, sotva jsme po zazvonění došly do nejbližší umývárky. Je to náš rituál a navíc - je tam největší zrcadlo z celý školy.
V duchu jsem se usmála. Jistě, že jsem si toho všimla, ale nikdo o tom nemusí vědět..
"A čeho, Nicol?" zeptala jsem se nevinně a začala se věnovat svému odrazu.
"Čeho asi!" protočila oči. "No přece toho, jak se na tebe díval!"
"Nedíval," odporovala jsem mírně a prohrábla si prsty vlasy. Účes perfektní, oči dokonalý, úsměv neodolatelnej a výstřih tak akorát. Super.
"Ale díval!" ohradila se Nicol uraženě. "Nejsem slepá!"
"Třeba jsi," pokrčila jsem rameny. "Nebo ti už nedostatek dobrej drbů leze na mozek a začínáš bejt paranoidní, zlatíčko," poklepala jsem si na čelo a nechala ji tam stát s nevěřícnym výrazem ve tváři.

Sotva jsem vyšla ze dveří, zabrněl mi v kapse telefon. Zpráva. A od skrytýho čísla..
VIS, KAM MAS PRIJIT.
Ušklíbla jsem se. Jasně, že to vim. Ale spěchat kvůli tobě nebudu.
Zašla jsem si do automatu pro kafe a pomalým krokem - abych si ho nerozlila a nepopálila si tak prsty - jsem se vrátila do prázdné šatny.
Jen tři háčky byly obsazené, z toho jeden mým kabátem. Je dost nepravděpodobný, že by mě odtud někdo viděl odcházet. Dobrá tedy.
Obula jsem se, dopila kafe, sebrala z lavice kabelku a přes ruku si přehodila kabát. S ostrým klapáním nízkých podpatků jsem se vydala liduprázdnou, potemnělou chodbou.
Nad schody klaply dveře. Sakra. Schovat už se nestihnu.
"Slečno Starbrightová, co vy tady?" usmál se na mě můj profesor literatury.
Tebe to nezajímá, jen se mi chceš podívat do výstřihu, pomyslela jsem si znechuceně.
"Dole už se uklízí," usmála jsem se omluvně a ukázala na dveře od umývárek vedle něj.
"Aha," pokýval hlavou profesor. "Tak tedy nashledanou, slečno."
Ten lačnej pohled si ale stejně neodpustil.
"Nashledanou, pane profesore," hlesla jsem a sledovala ho do té doby, dokud nezahnul za nejbližší roh.
Potom jsem se otočila a vydala se ke dveřím, které do umývárek rozhodně nevedly.
Zaklepala jsem.
"Nesu Vám ten seznam," zašveholila jsem zkusmo a vzápětí jsem byla vtažena dovnitř a přiražena zády na dveře.
Kabát i taška ztěžka dopadly na zem.
"Kde's byla tak dlouho?!" zahučel mi u ucha zvučný hlas a nedočkavé dlaně se počaly sápat po lemu mého svetříku.
"Zdržela jsem se ve třídě," vydechla jsem a zaklonila hlavu, aby se mi dostal na krk.
Milovala jsem to. Milovala jsem ten pocit, ten adrenalin, ty obavy, že nás někdo může chytit...
"Dneska tady?" zeptala jsem se mezi polibky jakoby mimochodem a nechala ho, aby mi zajel rukou pod tričko.
"Vadí ti to?" zabroukal a vzápětí mě vysadil na stůl plný písemek a jiných papírů. Naskočila mi husí kůže v očekávání dalších událostí. Vždycky naskočila a on to moc dobře věděl. To je ta výhoda starších mužů - vždycky přesně vědí, co mají dělat.
"Vůbec ne."
Měla bych být vděčná, napadlo mě těsně předtím, než jsem se propadla do sladkého deliria, že mě napadlo si vzít ráno sukni...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Evča Evča | 3. března 2012 v 17:04 | Reagovat

Ať si je klidně starší, je fakt dobrá. Není tam skoro nic a vlastně všechno, prostě dokonalost :) Myslíš, že někdy přibude i nějaká další s tímhle tématem? :D
P.S. Pořád čekám a tvoje odpovědi k dotazníku :)

2 Kath* Kath* | Web | 3. března 2012 v 19:53 | Reagovat

Hezké :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
Thank you for coming...